Dvouruční meč

Skoro každý hrad v 19. století opravený a upravený podle představ romantismu má alespoň menší sbírku zbraní, které měly rytířským sálům dodat zdání středověku. Obvykle mezi nimi nechybějí ani neobyčejně velké meče, dlouhé 1,5 m, se sloupkem, který lze uchopit oběma rukama. Některé mají čepel vykutou do vlnitého tvaru. Většinou to jsou výrobky kovářů a klempířů, kteří před sto a více lety měli své dílny v obci pod hradem. Falšovatelé v Německu a ve Švýcarsku si z tohoto artiklu učinili výnosný obchod. Majitelé zbrojnic většinou ani netušili, že si v tomto případě opatřují napodobeniny posledních, nejmladších tvarů historicky významného meče, který v této podobě nesloužil už jako zbraň ani ve své době.

Jeho historie sahá do začátku 14. století. Jedna z nejstarších zpráv se objevuje v souvislosti se švýcarskou pěchotou. Roku 1339 se velmi osvědčil posádce švýcarského města Laupenu, která bojovala pod prapory Bernu. Laupen byl tehdy obležen vojsky všech, jimž překážela bernská rozpínavost. Jeho okolí zaplavily vojenské sbory hrabat z Neu Kyburku, Greyerzu, Neuburku, sousedního rakouského Freiburku i vojáci biskupa basilejského a lausannského. Přesila obléhajících byla tak očividná, že obhájci Laupenu ztráceli naději, obyvatelé se třásli v předtuše hrůz, které je čekají, a „ženy v noci bděly a na hřbitově i v kostele plakaly a rukama lomily ...", jak vypráví kronikář. Přesto se podařilo nepřátele odrazit a dovršit jejich zkázu za pomoci halaparten a  dvouručních mečů.

Od té doby se ohromné dvousečné meče staly v rukou pěchoty obávanou zbraní. Jejich čepel měřila přes 1 m, výška jílce dosahovala 45 cm. Sloužily jako zbraň sečná i bodná. Daly se použít k ničení nepřátelské pěchoty i koní, na nichž seděli rytíři, stejně dobře se osvědčovaly v otevřeném bitevním poli i v boji na hradbách. Dvouruční meč zřejmě vznikl z meče pro jednu a půl ruky a vyvíjel se souběžně s ním od 14. do 16. století. Nebylo snadné naučit se touto zbraní vládnout. Vyžadovala zvláštní výcvik.

Zápas dvouručními meči. Tallhoferova kniha o šermu z roku 1459


Boj s dvouručním mečem názorně předvádí obrázek v jednom ze tří svazků velmi vzácného ilustrovaného spisu o šermu, pocházejícího z pozdního středověku. Toto pozoruhodné dílo - Fechtbuch - vycházelo v Německu v letech 1443, 1459 a 1467 pod jménem jinak neznámého autora Tallhofera. Ve druhém svazku tohoto pozoruhodného díla je vyobrazena scéna zápasu s dvouručními meči tak zdařile, že z ní přímo čiší síla a obratnost, které zápasníci k boji potřebovali. Ilustrace tří knížek zachycují všechny druhy fechtování známé v 15. století. Jejich autor byl patrně členem některého bratrstva mistrů ostrého meče, jimž bvlo vyhrazeno vyučování šermu. Boj s dvouručním mečem se tehdy vyučoval jako zvláštní, mimořádně náročná disciplína.

Tehdy to už byla známá zbraň švýcarských a německých lancknechtů. Základní čtvercovou soustavu jejich pěchoty vroubily kolem dokola řady kopiníků a teprve za nimi, vedle halaparten, pochodovali pěšáci s dvouručními meči. Do začátku 16. století se s novou zbraní seznámila celá Evropa a solingenské dílny zavedly hromadnou produkci dlouhých čepelí. Po roce 1500 význam meče klesá. Dostává se do výzbroje gard a kolem roku 1575 ho v armádě nosí už jen čestná stráž provázející prapor.

Obouruční meč, 16.století

V roli čestné zbraně se dvouruční meč stává i zbraní ozdobnou. Záštita se stáčí v dekorativní závitnice, její ramena obrůstají plechovými lístky a úponky. Dva trny, umístěné po stranách čepele jako jakási druhá malá záštita chránící ruku vojáka, se mění v nápadné zobce. Zvláště efektní dvouruční meče pocházejí z Brunšviku, kde je též nosila knížecí garda. Vlnité, plameníte čepele se na nich objevují až v tomto období.

Romantické sběratele zaujala právě tato pozdní, zcela neškodná forma dvouručního meče. Presto jejich dvouručáky a plameňáky v zámeckých sbírkách budí úctu školních výprav i turistů.

Symbolický dvouruční meč z Brunšviku. 2. pol. 16. stol. (Městské muzeum v brunšviku)


Telefonické objednávky (9-16h): +420 720 135 955
V košíku: 1299 ,-
Objednat     Smazat
© 2005-2015 Kanony.cz | Webprovas.com

Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.