Darovací meč

Tyto zbraně jsou ceremoniálním mečům blízce příbuzné, ale liší se v tom, že je příjemce dostával při takových příležitostech jako je narození dítěte nebo úspěšný sňatek. Tyto zbraně byly udělovány jako výraz úcty příslušníkům aristokracie i dalším královským poddaným, kteří se zasloužili o korunu ve vojenských nebo politických službách.

Všeobecně se má za to, že tradice vznikla v desátém století v Itálii, kde byly tehdejší darovací meče obvykle velmi těžké. Kolem 18. století se především v Anglii a později i ve Spojených státech už zpravidla vystačilo s lehčími, kostýmními meči. Takové zbraně samozřejmě neměly být určeny k boji, ani in extremis. Byly výrazem vděčnosti panovníka, nebo národa, za prokázané služby a na jejich výrobě se podíleli ti nejvybranější zbrojíři, klenotníci a rytci.

Několik exemplářů lze najít v muzeích po celém světě. Meč, který byl udělen markýzi de Lafayette za jeho služby v americké válce za nezávislost, je v současnosti vystaven v římské Castel San't Angelo; z dalších evropských zemí pak udržuje poměrně rozsáhlou sbírku Dánsko.

Rusko kdysi mívalo největší sbírku darovacích mečů na světě. Bylo zvykem, že carové v rámci dlouho udržované tradice udělovali takové kordy kozákům za statečnost.

Nakonec byl podobným kordem, často se zlatými rytinami a obvykle s pozlaceným prstencem rukojeti i pochvou, obdarován téměř každý důstojník ruské armády. Tímto způsobem se zrodila tradice „zlaté zbraně". Vlastnit ji se mezi vyššími vrstvami ruské armády považovalo téměř za povinnost.


Telefonické objednávky (9-16h): +420 720 135 955
V košíku: 48242 ,-
Objednat     Smazat
© 2005-2015 Kanony.cz | Webprovas.com

Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.