Dirk

Jedním z útočných nožů, který provázelo nejvíc nedorozumění, je dirk. Jeho přímým předkem byl skotský varlatový nůž, který byl znám pod tímto názvem a hojně používán ve 14. století, přestože se vyvinul už dříve a jeho rodovou linii lze sledovat až do roku 1050 našeho letopočtu, ne-li ještě dál. Tento varlatový nůž s krátkou čepelí se uchovával v pochvách nízce zavěšených u pasu a nosil mezi stehny - odtud zřejmě jeho název. Prudérní viktoriáni mu říkali ledvinovitý nůž. V jejich době se už ale původní varlatový nůž transformoval v nástroj známý jako vzteklá dýka.

V 17. století se objevily nože s delší čepelí, které byly kolem roku 1650 známy pod univerzálním označením „durk". Původ nože je nejasný, ale současnou podobu slova (dirk - p. p.) má zřejmě na svědomí omyl Dr. Johnsona, který ho takto zařadil do svého slovníku z roku 1755. Kolem roku 1700 mívaly čepele na délku koleni 38 cm (téměř jako kordík), jejich jednobřité ostří se směrem ke hrotu zužovalo a rukojeti obvykle bývaly z takových materiálů, jako je slitina cínu s olovem nebo bronz. Přibližně v polovině století získaly dirky na propracovanosti. Držadla rukojetí se obtáčela stříbrným drátem a hlavice měly tvar kupole.

Čepele měly rozšířená ramena která měla zabraňovat tomu, aby ruka při použití sklouzla dolů na čepel. Pochvy bývaly většinou jednoduché, přestože se vyráběly i složitější, s vnějšími kapsami na vidličku a nůž, které sloužily jako příbor. Tyto postranní nože byly známy jako „by knyfs" a díky svému kvalitnímu ostří byly další potenciálně využitelnou zbraní.