Zdobení zbraní
S množstvím jemných kladívek, kleštiček, raznic, nůžek, nožíků a dalších nástrojů pracovali od nepaměti zlatníci a kovotepci na ozdobných sponách, prstenech a náhrdelnících i na pohárech a mísách, zdobených drátkovým filigránem, drahokamy, emaily, reliéfy nebo rytinami. Titíž umělci s týmiž nástroji zdobili jílce a pochvy zbraní, zlatem a stříbrem vykládali jejich čepele. Pracovali podle vlastních schopností, způsobem, který z části převzali od svých mistrů v době učení, a přidávali k tomu vše, co viděli a naučili se v jiných dílnách, u cizích umělců. Pokud se jim cizí práce zvlášť líbila, zapamatovali si ji, nebo ji načrtli na kus pergamenu nebo papíru. Nikdy se však neopakovali a nikdy nenapodobovali do všech podrobností.
Mongolská dýka, 13. století
Teprve v 15. století se tato prastará praxe změnila. Objevil se knihtisk. Náhle bylo možno jediný nápad nesčíslněkrát rozmnožit. Návrh na výzdobu čehokoli se dal znásobit v libovolné množství otisků, zobrazených zřetelně a podrobně do posledního vytepaného lístečku. Vznikla dokonalá předloha, která mohla překonávat jakékoli vzdálenosti.
První vzorníky, provedené technikou rytin a určené pro dekoratéry uměleckých předmětů všeho druhu, vyšly pochopitelně z vlasti knihtisku, z Německa. Živnou půdou pro vznik a odbyt těchto předloh byla dílna všestranného uměleckého řemeslníka. V Německu měl své označení - Kleinmeister - mistr drobných umění. Většinou šlo o zlatníka nebo řezače forem pro mince, který zároveň ovládal umění kresby a rytiny. Vždy pracoval v několika oborech. Patřilo k nim medailérství, stříbrnictví, emailérství i umělecká řezba. V takových dílnách předlohy vznikaly a jiné se v nich scházely.
Meč En Alamania
Podle zachovaných památek lze soudit, že v dílnách, kde se zdobily zbraně, dosáhly začátkem 16. století zvláštní obliby rytecké návrhy jihoněmeckého grafika Heinricha Aldegrevera. Ve svých předlohách obměňoval většinou jeden druh rostlinného motivu; snítku s vinnými lístky, načechranými a zprohýbanými, jako by se v nich proháněl vítr. S Aldegreverovými listnatými větévkami se setkáváme na rytinách i na reliéfech vytepaných na jílcích a pochvách přepychových mečů z různých dílen až do poloviny 16. století.
Zatímco tento styl prozrazoval domácí, německý původ, pronikaly do prací dekoratérů i podněty z Itálie, horlivě přijímané a napodobované i německými rytci. Do okruhu německé kultury a tím na stránky předlohových grafických listů se dostávala renesanční výzdoba, poznamenaná stavitelskými prvky. Místo lístků a větviček přišly ke slovu drobné sloupečky a římsy, rukojeť luxusního meče se změnila v malou věžičku plnou arkád a výklenků s figurkami, na pochvě byly ze stříbra vytepány pilířky a ochozy v pásech, které se vršily jako patra maličkého stříbrného paláce.
Puška "Winchester 73"
V tomto duchu kreslil své návrhy na výzdobu zbraní proslulý malíř Hans Holbein ml. v Basileji. Ačkoliv náležel k největším mistrům portrétního umění, zabýval se i grafikou, jaké se dnes říká užitková, a jeho práce na tomto poli mu dokonce vynesly jistou proslulost v názvosloví historických zbraní. V 19. století se přepychově zdobené švýcarské dýky ze 16. století nazývaly dýkami Holbeinovými. Takto vypadaly začátky reprodukovaných předloh pro umělce, kteří odívali luxusní zbraně do oslnivého hávu, ale používání rozmnožených vzorů se zdaleka nerozmohlo tak, aby předloha ovládla povahu výroby. O vlastní vynalézavosti umělců svědčí tisíce jílců, jejichž výzdobu nelze zařadit pod žádný společný jmenovatel slavného jména.
Poštovné zdarma při objednávce nad 3.000,-
Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.