Skotský meč
Skotsko - země samot, roztroušených v neúrodném horském kraji mezi jezery a pastvinami, mělo od pradávna jméno Highland, které vyjadřovalo jeho polohu na severu britského ostrova i jeho hornatý ráz. Angličanům znělo stálou hrozbou, protože Skotové po staletích své samostatnosti trvali na svých právech, zvycích i vlastní správě. Ve druhé polovině 16. století Skotsko vytvořilo i vlastní, presbyteriánskou církev. Anglie tehdy byla na výsluní moci a kulturního rozkvětu. U dvora královny Alžběty (1558-1603) si podávali dveře vyslanci hlavních evropských států, pořádaly se slavnosti a turnaje, divadlo The Globe uvádělo nejvýznamnější kusy svého ředitele W. Shakespeara, v prostorných halách a galeriích městských i venkovských paláců zněly sonety a madrigaly dvorních básníků a skladatelů. Ve Skotsku zatím trvaly náboženské a politické nepokoje. Skotové se chtěli od Angličanů odlišit vším, i krojem svých bojovníků oblečených do krátké suknice zvané skilt a plaidu přes ramena. Skilty a plaidy měly barvy jednotlivých klanů řízených náčelníky z nejstarších skotských rodin. Skotsko mělo i svou hudbu - pištce a dudáky, kteří provázeli vojsko do boje. V té době vznikla i čistě skotská zbraň - meč zcela osobitého tvaru.
Skotský meč - Claymore, 16.stol.
Měl mohutnou čepel, širokou 4,5 cm a dlouhou 80 - 85 cm. Patřil k ní mohutný koš, chránící celou ruku a uvnitř vyplněný koženou rukavicí. Byl zhotoven ze železných prutů a pásů, někdy spojovaných prořezávanými čtverci a obdélníky ze silného železného plechu. Skotský meč - zbraň výlučně sečná, vyžadoval značné síly a obratnosti. Přesto si získal takovou oblibu, že se stal i zbraní soubojovou. Z dílen v Edinburghu se brzy rozšířil do dalších skotských měst a začátkem 17. století se objevoval i v přepychové úpravě, se stříbrným vykládáním a reliéfní výzdobou na koši.
Tehdy se Skotsko prvně spojilo s Anglií osobou jediného panovníka. Skotský král Jakub VI., syn popravené skotské královny Marie Stuartovny, přijal roku 1603 v Londýně korunu anglickou. Pak se skotské meče rozšířily i do Anglie a Irska. Zůstalo jim však jméno mateřské země. Už roku 1649 se běžně užívá výrazu highland-guard, pod nímž každý rozumí typický koš skotské národní zbraně. První boje, do kterých zasáhly skotské meče, probíhaly v letech 1650 - 165, kdy skotští presbyteriáni bojovali s puritány Olivera Cromwella. Tomuto vojensky podivuhodnému a současně fanatickému tažení nikterak neubraly na ničivosti biblické průpovědi a příměry, které si obě vojska navzájem vyměňovala. Angličtí puritáni se v těchto zvláštních vzkazech nazývali „jezdci s válečnými vozy Hospodinovými" a presbyteriáni jim na oplátku slibovali, že s přispěním božím je zničí „jako biblický Agad Amalekity". Po krvavé bitvě u Dungaru se nesl nad hlavami vítězných Angličanů krvelačný zpěv 118. žalmu - a pak Cromwell zavěsil ve Westminsteru ukořistěné prapory všech skotských klanů. Bylo jich dvě stě. Skotský meč provázel vojska na všech bojištích dál. V 18. století ho vyráběly další a další dílny v Edinburghu, v Glasgowě i ve Stirlingu. Protože ani tato výroba nestačila, dovážely se čepele ze Solingenu, často označované falšovanými značkami italských mečířů.
Ještě anglický vojenský řád z roku 1849 věnuje zvláštní odstavec předpisu, který stanoví, že skotští důstojníci smějí k slavnostním příležitostem nosit highland-guard svých předků.
Skotský meč z doby kolem r. 1740. Koš značen XXISG (John Simpson, Glasgow, 1711- 1749). Zbrojnice Tower v Londýně
Poštovné zdarma při objednávce nad 3.000,-
Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.