Renesanční dýka římského tvaru - Cinquedea
Vynořila se koncem 15. století uprostřed slavností pořádaných na dvorech severoitalských velmožů a svým původem, úpravou i názvem se odlišovala od všech ostatních soudobých zbraní. Ve svém domově dostala jméno lingua di bue - býčí jazyk, a tento název si doslovně přeložili Francouzi i Němci. V Itálii se jí také říkalo cinquedea podle čepele široké pět prstů - cinque dita. Neměla nic společného s většinou ostatních dýk, vesměs požívajících nevalné pověsti zbraní vražedných. Naopak - patřila vlastně k soudobým projevům vzdělanosti. Vznikla v prostředí dvorské kultury, která pěstovala zájem o řeckou a římskou filozofii a literaturu, kde vznikaly sbírky antických mincí a vychovatelé knížecích synků vyučovali své žáky kromě latiny i řečtině. Cinquedea měla tvar odvozený ze starořímského vzoru. Napodobovala dýku zvanou parazonium - zbraň římských důstojníků z dob vlády posledních římských císařů. Měřila 33 až 50 cm a měla trojúhelníkovou čepel, nahoře širokou až 11 cm. Celou její délkou probíhalo žlábkování, v nejširší části ji pokrývaly zlacené a ryté výjevy z antických nebo biblických dějin. Plochou rukojeť s výraznou hlavicí a záštitou, jejíž ramena se mírně skláněla k čepeli, členily jemné římsy, tvořící rámečky pro drobné reliéfy nebo email.
Cinquedea, 15.stol.
Nevíme, kde se objevila první z těchto dýk, ale nejstarší z nich se vyskytují v okruhu ferrarského dvora, který patřil k nejvzdělanějším v celé Itálii. Ve Ferraře pracoval též zlatník proslulý výzdobou těchto zajímavých zbraní. Narodil se roku 1465 v tamní židovské rodině a jmenoval se Salomone da Sesso. Při pozdějším křtu dostal jméno Ercole po svém zákazníkovi a kmotru vévodovi ďEste a podpisoval se pak de Fideli. Ercole de Fideli pracoval na různých zakázkách pro vévodu. Tepal a ryl zlaté poháry, ze zlatých prutů splétal ozdobné řetězy, jaké se tehdy nosily k sametovým a brokátovým oděvům. Vedle toho zdobil jemnými rytinami zlacené pásy na čepelích širokých dýk. Vyráběl je pro něho ferrarský dvorní mečíř Ercole Francesco dai Cortellini. Ercole de Fideli se podepsal na jedinou ze svých prací, podle níž je možno určit i jeho další díla. Na meč, který zdobil pro obávaného kondotiéra Césara Borgiu, vyryl nápis OPUS HERC (ulis). Fideliho umělecký rukopis se pak podařilo rozeznat ve virtuózních rytinách několika čepelí širokých dýk.
Mezi nejkrásnější a nejstarší ukázky těchto zbraní patří cinquedea uložená ve zbrojnici v Turíně. Na její hlavici je zpodoben ferrarský vévoda Ercole I. ďEste, erb jeho rodu zdobí střed záštity i rub hlavice. Zlacená i rytá scéna na čepeli vypráví historii z římských pověstí: Statečný obránce Říma C. Mucius Scaevola, který po svém vítězství nad králem Porsennou roku 506 př. n. l. omylem zavraždil jeho písaře, učinil rozhodnutí, že sám sebe veřejně ztrestá, aby všechen římský lid viděl, jak lituje spáchaného bezpráví. Výjev na čepeli dýky ukazuje vrchol děje: Scaevola vztahuje do ohně pravici, kterou si upálí za to, že se dopustila nespravedlnosti. Tato scéna byla po řadu staletí evropským symbolem neúprosného smyslu pro právo a zákon.
Cinquedea
Ve ferrarských záznamech se zachovala poznámka, že roku 1488 dal Ercole I. zaplatit mečíři Cortellinimu 6 lir 10 soldů za dýku pro svého syna Alfonse. Je velmi pravděpodobné, že to byla mzda za základní mečířskou práci na dýce s portrétem ferrarského vévody, jejíž stáří odpovídá uvedenému letopočtu. Cinquedea se celkovou úpravou lišila od prostého římského parazonia podobně jako přebohaté, obrazy a příměry přeplněné latinské básně renesančních autorů od průzračné, jasné řeči římských básníků. Mezi zbraněmi byla nejčistším výrazem renesance, se kterou koncem 16. století také zmizela.
Cinquedea - rukojeť s niellovou výzdobou, na čepeli ryté a zlacené alegorické výjevy. Severní Itálie, kolem r. 1500. (Zbrojnice v Turíně)
Poštovné zdarma při objednávce nad 3.000,-
Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.