Papežské meče pro Ferraru a Prahu
Giovanni di Compagno, sekretář Borsa ďEste, dostal ve Ferraře dopis, odesílaný roku 1471 z Říma. Poslal mu ho jeho pán právě povýšený papežem Pavlem II. na vévodu. Vévoda Borso nepsal svému sekretáři soukromě. Svůj list posílal jako dokument, který bude na věky uložen ve ferrarském archívu. Tak se nám zachovalo jediné přímé vylíčení slavností, při nichž se objevuje ceremoniální meč.
Papežský meč, r.1556
List vypráví o tom, jak Borso ďEste se sedmi sty jezdci své družiny, za zvuků trub a píšťal svých hudebníků, za cinkotu stříbrných zvonků, jimiž byly ověšeny postroje koní a mezků táhnoucích vozy s výbavou výpravy a s dary pro papeže a jeho dvůr, přijel do Říma. Projížděli umělými alejemi stromků, mezi domy ověšenými koberci, listím a květy. Samo udělení vévodského titulu se odehrálo o velikonocích, v chrámě sv. Petra. Borso, oblečený do purpurového, zlatem protkaného roucha, složil slib věrnosti papeži. Když Pavel II. vyřkl slavnostní formuli, začínající slovy „Accipe gladium ..." „Přijmi meč ...", přistoupil k novému vévodovi Tomáš, vládce ostrova Malty a bratr posledního byzantského císaře, a opásal ho nádhernou zbraní. Pak mu nejvyšší hodnostáři připjali zlaté ostruhy, znamení pravého rytíře, přes ramena mu přehodili purpurový plášť s hermelínem, na hlavu mu vsadili vévodskou mitru s perlami a velkým rubínem, do ruky dostal zlaté žezlo a kolem krku ozdobný řetěz. Ozdoben těmito znaky své nové hodnosti, přijal pak druhého dne při další slavnosti odznak ctnosti - ze zlata tepanou růži posetou drahokamy. Můžeme jen litovat, že se nám nezachoval Borsův vévodský meč, který byl svědkem jedné z nejokázalejších slavností italské renesance, a že nám jej Borso v proudu svého líčení zapomněl podrobněji popsat. Přibližně si však dovedeme představit, jak vypadal. Jistě se podobal ceremoniálním mečům udíleným od konce 1. pol. 15. do 18. století panovníkům, kteří se zvláště zasloužili o rozvoj církve. Nejstarší zachovaný dar tohoto druhu je uložen v královské zbrojnici v Madridu. Je to meč, který roku 1446 dostal Jan II. od papeže Evžena IV.
Další z nejstarších podnes zachovaných mečů této skupiny prošel Prahou. Dne 3. května 1509 předstoupili na Pražském hradě před Vladislava II. Jagellonského poslové papeže Julia II., císaře Maxmiliána I. a Ludvíka XII. Francouzského, aby ho získali pro politicko-vojenské spojenectví proti mocné Benátské republice. Papežská delegace předala českému a uherskému králi posvěcený meč - dar Julia II. Jednání kolem budoucího spolku se rozplynulo vniveč, jednak proto, že i benátské delegace pilně skládaly důkazy oddanosti před Vladislavovým trůnem, jednak proto, že nepřátelství mezi Římem a Benátkami skončilo už příštího roku. Zůstal papežský meč, podnes vystavený ve sbírkách Uměleckohistorického muzea ve Vídni i se stříbrnou, zlacenou pochvou a ozdobným závěsem. Jeho čepel je dlouhá 97 cm, záštita dosahuje rozpětí 43 cm. Jílec ze zlaceného stříbra má okrouhlou hlavici, vroubenou věncem reliéfních okvětních lístků jako květ slunečnice, ramena záštity tvoří dva delfíni. Podobný základní tvar opakují všechny papežské meče až do 18. století. Jen tento jediný však připomíná Řím doby Michelangelovy a Bramanteovy a zároveň Prahu, kde tehdy rostla díla královské stavební huti pod vedením Benedikta Rejta.
Papežský meč Julia II., věnovaný r. 1509 králi Vladislavu II. Jagellonskému. (Uměleckohistorické muzeum ve Vídni)
Poštovné zdarma při objednávce nad 3.000,-
Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.