Nejstarší české záznamy o dýkách
Současná odborná literatura předpokládá, že dýka zmizela s antickým Římem a objevila se až kolem roku 1300. Mezi tím ji nahrazoval nůž. Nůž a dýka se od sebe liší hlavně čepelí, která je u nože jednostranná, u dýky dvoubřitá, a v druhé řadě tvarem jílce. Dýka je většinou odvozena od formy soudobých mečů. Vyšehradský kanovník známý jako pokračovatel Kosmův (protože svou kronikou navázal na vyprávění tohoto svého předchůdce) žil za vlády Přemysla Otakara II. Tenkrát, ve 2. polovici 13. století, popisoval události své doby i časů dávno minulých, které už do svého díla Kosmas nemohl zahrnout. Tak se stalo, že od Kosmova pokračovatele známe historii spiknutí proti knížeti Soběslavu I., ke kterému došlo pět let po smrti našeho prvního kronikáře. Knížete měli zavraždit dva sluhové jeho dvořana Miroslava, ozbrojení mečem - a dýkou!
Mini dýka krále Artuše
Tato zpráva, u nás nejstarší svého druhu, jasně hovoří o dýce, kterou autor nazývá starým latinským označením sicca. Z toho vyplývá, že u nás byla alespoň podle jména tak známa, že se dostala i do pera zajisté nebojovného kronikáře. Nevíme ovšem, jestli se stejně nenazýval některý ze středověkých druhů nožů, v každém případě je však zřejmé, že Češi jakousi dýku znali už dávno před rokem 1300. Zdomácnění slov trvá vždy nejméně jednu generaci, takže znalost dýky můžeme posunout jistě do 1. poloviny 13. století.
Další dýka, která sehrála úlohu v našich dějinách, se opět vynořuje z prostředí přemyslovského dvora a zase se leskne v ruce vraha. Vypráví o ní Dalimil, který žil v době vlády i smrti krále Václava III., zavražděného dýkou počátkem srpna roku 1306.
Obě zprávy se týkají senzací, které otřásly celým českým státem. O jejich spolehlivosti svědčí to, že uvádějí řadu podrobností, v případě spiknutí proti Soběslavu I. zřejmě zapsaných soudobými zpravodaji, jejichž práce se nezachovaly. Pokračovatel Kosmův uvádí, že kníže obdržel tajnou zprávu o tom, co se chystá, a ihned nato, 15. června 1130, pověřil své věrné rozsáhlým vyšetřováním a zatčením údajných vrahů. Sám, oblečen v roucho kajícníka, kráčel bos do baziliky sv. Víta na Pražském hradě, aby tam poděkoval za záchranu svého života. Současně se už chystalo zatýkání, mučení a popravy. Dne 30. června byl na hradě v Děčíně oslepen jeden z podezřelých, Soběslavův příbuzný, kníže Břetislav. Vyslýcháním vrahů vyšlo najevo, že měli zbraně opatřené nálepem, tedy s čepelemi napuštěnými jedem. Již to samo o sobě stačilo k trestu smrti. Není vyloučeno, že celé spiknutí bylo vykonstruované, aby bylo možno odstranit nepohodlné členy přemyslovského příbuzenstva včetně jejich přívrženců. To, co se skutečně dělo, bylo ale zaznamenáno velmi pečlivě.
Totéž platí o Dalimilově popisu vraždy Václava III. Král tehdy meškal v Olomouci, kam svolal české i moravské vojsko k tažení do Polska. Bydlil v domě kapitulního děkana. Po odpoledním odpočinku vyšel ze své komnaty do velké vzdušné síně, kde jej vrah přepadl a probodl třemi ranami dýkou. Tehdy to tedy, beze všech pochybností, byla zbraň u nás zcela obvyklá, vžitá.
Maďarská dýka 18. stol.
Minulost dýky se tedy v českých zemích posouvá výrazně nazpět. Nevíme ovšem, jak vypadala, protože máme k dispozici jen památky zahraniční, pocházející z dob kolem roku 1300. Jejich čepele měří kolem 30 - 40 cm a hlavici tvoří buď plochý, talířovitý terčík, nebo prstenec. Teprve od 14. století se množí jílce, které jsou jen zmenšením jílce mečů.
Není vyloučeno, že skutečné stáří středověké dýky nemůžeme odhadovat podle zachovaných památek. V rodině chladných zbraní patřila do nižší společenské třídy, nikdy se nedostala mezi uctívané zbraně pokladů a klenotů, až do 14. století se zřejmě nevyráběla z drahých, a tím i trvanlivých materiálů. Z českých dokladů vyplývá, že dýka existovala mnohem dřív. Jen její viditelné stopy zmizely a zůstalo jen slovo sicca v kronice.
Typy středověkých dýk z doby kolem r. 1300. Podle H. Seltze:
A - Jílec s vodorovnými terčíky místo hlavice a záštity
B - Středoevropský typ připomínající postavu nebo prsten
C - Mladší forma téhož typu v letech 1300-1350
D - Západoevropský bazilard v letech 1300—1325
Poštovné zdarma při objednávce nad 3.000,-
Texty použité na tomto serveru jsou chráněny autorským zákonem. Jejich další šíření je bez souhlasu autora zakázané.